Informace

Počátky matematického modelování ekonomických jevů lze najít hned v prvotních fázích vývoje klasické politické ekonomie. Anglický učenec William Petty (1623-1687) kladl při studiu národního hospodářství důraz na měření veličin a schematické modelování vztahů mezi nimi. Francouzský ekonom Francois Quesnay (1694-1774) navrhl tabulkové znázornění národního hospodářství, které je považováno za první makroekonomický model.

León Walras (1834-1910) již používal matematického aparátu jako naprosto podstatné součásti svých ekonomických úvah o marginální teorii užitku a při odvození obecné teorie ekonomické rovnováhy. Walrasovým nástupcem na jeho profesorském místě na univerzitě v Lausanne byl jeho žák Vilfredo Pareto (1848-1923), s jehož jménem se dnes setkáváme zejména v pojmu tzv. Paretovské optimality.

Po první světové válce pokračoval postup matematiky do ekonomie v mnoha směrech. Významným mezníkem v tomto vývoji byl rok 1931, kdy byla založena Ekonometrická společnost, a poté začíná pravidelně vycházet časopis Econometrica, v němž se formuje vědní odvětví ekonometrie, která za svojí hlavní náplň považuje matematický popis a statistickou verifikaci ekonomických vztahů a v širším pojetí zavádění matematických metod do ekonomie.

V roce 1939 vychází Leontiefova publikace The Sructure of Amarican Economy, která se stala základem strukturní analýzy. Ve stejném roce L. V. Kantorovič formuloval principy lineárního programování. Roku 1944 vychází kniha J. von Neumanna a O. Morgensterna Theory of Games and Economic Behavior.

Po druhé světové válce nastává rozvoj lineárního programování především zásluhou G. B. Dantziga, autora simplexové metody. V 50. letech se ustavuje disciplina operační výzkum, zahrnující matematické programování, síťovou analýzu, teorii hromadné obsluhy, teorii zásob, optimalizaci procesů obnovy, simulační modely, teorii her a na přelomu 60. a 70. let vznikající vícekriteriální optimalizaci.


Copyright (C) 2000 - 2017 University of Economics in Prague